Koronavirus může být pomyslným hřebíčkem do rakve multilateralizmu, nebo budíčkem pro vzkříšení OSN a mezinárodní spolupráce. V druhém ze tří článků se podrobněji podíváme na tři priority OSN, které pandemie nejspíš změní. Patří k nim boj proti nerovnostem, migraci a klimatické změně. Ve zbylých článcích analyzujeme multilaterální trendy, které pandemie posílí, a šance pro mezinárodní spolupráci, které pandemie přinese.
Svět si do roku 2030 stanovil řadu cílů ve zdravotní oblasti.
Priorita č. 1: Boj proti chudobě a nerovnostem. Agenda udržitelného rozvoje zůstane zastřešujícím cílem OSN. Jedním z cílů do roku 2030 je „ukončit epidemie AIDS, tuberkulózy a malárie, a bojovat proti hepatitidě a dalším přenosným chorobám„. Pandemie zhorší vyhlídky nejen u infekčních, ale i nepřenosných chorob (SDG3). Pacienti neumírají pouze na virus, ale i na rakovinu či cukrovku.
Nastávající ekonomická krize dopadne tvrdě na ostatní SDGs. Model lidského rozvoje spoléhal na tzv. trickle-down efekt. V globalizovaném světě se investice a technologie měly přelévat od bohatých k chudým. To už nemusí platit. UNCTAD odhaduje propad přímých zahraničních investic o 40%. Zadlužení zemí se zvýší, tvrdě budou postiženi exportéři ropy a nerostných surovin.
Černá smrt (mor) i napoleonské války snížily nerovnost.
Francouz Piketty tvrdí, že války a pandemie jsou jediné období dějin, kdy se nerovnost snižuje (SDG10). Všichni lidé si pohorší, ale ti bohatší přijdou o víc. Někdo přijde o akcie, jiný o práci. ILO odhaduje nárůst nezaměstnanosti o 195 milionů úvazků. K tomu je třeba přidat 2 miliardy lidí, kteří již dnes pracují v šedé ekonomice. Univerzální základní příjem se z teorie stane praxí.
Hordy nezaměstnaných zlevní práci, což může načas zpomalit zaváděních moderních technologií (lidé budou levnější než stroje). Pandemie však nakonec digitalizaci urychlí. Na některé SDGs to může mít pozitivní dopad. Například z modelů výuky po internetu, vyvinutých při pandemii, budou těžit žáci v chudých zemích i dlouho po ní (SDG4).
Milióny lidí v šedé ekonomice zůstaly bez práce i sociální ochrany.
Priorita č. 2: Regulace migračních pohybů. Řízení pohybu uprchlíků a migrantů bylo ještě před pár měsíci jednou z priorit OSN. V době pandemie a zavřených hranic proud migrantů ustal. Pozornost OSN se nyní soustředí na prevenci epidemie v přeplněných uprchlických táborech, kde jsou lidé oslabeni nedostatkem jídla a jinými nemocemi.
Migrace je kombinací push a pull faktorů. Ve střednědobém horizontu poklesnou pull faktory. Sociální systémy nebudou tak štědré. Státy Severu budou mít dost vlastních nezaměstnaných a nebudou muset dovážet pracovní sílu z Jihu. V dlouhodobém horizontu však push faktory přetrvají. Lidé z Jihu budou utíkat nejen před občanskými válkami, ale i nedostatkem obživy, suchem a změnou klimatu.
Ceny ropy se od počátku pandemie propadly.
Priorita č. 3: Omezení dopadů klimatické změny. Miniaturní virus vyřadil z provozu moderní civilizaci. Přírodě ale virus nevadí. Proroci jej považují za součást přírodní inteligence. Gaia se údajně chrání proti přelidnění a ekologické zátěži. Střízlivější teorie hovoří o přenosu virů z divokých zvířat na člověka. Ale i to je způsobeno kácením pralesů a zásahy člověka do přírodní rovnováhy.
Koronavirus přírodě dočasně ulevil. Turistika a letecká doprava ustaly, emise skleníkových plynů se snížily, ovzduší, voda i půda se pročistily. Vlády teď budou chtít rychle stimulovat ekonomiku. Rychle ale nemusí znamenat dobře. Některé se vrátí ke starým modelům výroby a spotřeby, ty prozíravější využijí krizi pro rozvoj digitální a zelené ekonomiky.
Transformaci pomůžeme, když změníme měřítka blahobytu. Bhútán místo hrubého národního produktu mluví o hrubém národním štěstí. My budeme místo produktivity častěji mluvit o odolnosti ekonomiky. Při přechodu na digitální ekonomiku musíme vyřešit kybernetickou bezpečnost, abychom jeden virus (organický) nevyměnili za jiný (počítačový).
Pandemie zamíchá kartami nejen mezi velmocemi, ale také zpřehází priority OSN. Boj o klima bude na chvíli přehlušen bojem o vakcínu. Strach před migrací z Jihu nahradí hrůza z nezaměstnanosti na Severu. Některé trendy se navzájem vynulují. Deglobalizace na jednu stranu přinese útlum mezinárodního obchodu, ale na druhou stranu zvýší lokální produkci potravin, čímž zároveň sníží dopravu a emise. Tvůrci globální politiky budou muset lépe chápat tyto komplexní vazby.