Koronavirus může být pomyslným hřebíčkem do rakve multilateralizmu, nebo budíčkem pro vzkříšení OSN a mezinárodní spolupráce. V posledním ze tří článků se podrobněji podíváme na tři šance pro mezinárodní spolupráci, které pandemie přinese. Patří k nim digitální OSN, akceschopná Evropská unie a angažovaná společnost. Ve zbylých článcích jsme analyzovali multilaterální trendy, které pandemie posílí, a priority OSN, které pandemie změní.
Robotka Sofia mluví na tiskové konferenci OSN.
Šance č. 1: Digitalizace mezinárodních organizací. OSN díky pandemii objevila kouzlo virtuálních mítinků. To sice naráží na technické problémy (polovina planety nemá přístup k internetu) i procedurální spory (tlumočení do jazyků OSN). Pokud se virtuální mítinky stanou normou, může to vést k větší efektivnosti. Experti z ústředí budou jednat napřímo, což pomůže dosáhnou dohod u technických negociací.
Diplomaté o práci nepřijdou. Jen se budou muset naučit ve virtuálním světě fungovat. Protokolem sevření dinosauři, kteří jen tlumočili zprávy svých ústředí, patří minulosti. Budoucnost patří bystrým a spontánním diplomatům, kteří budou umět mluvit nejen v OSN, ale i na veřejnosti. Twitter se stane stejně důležitým nástrojem jako tradiční diplomatická nóta.
Koronavirus otestuje sílu a soudržnost evropské unie.
Šance č. 2: Posílení vlivu Evropské unie. EU byla na začátku pandemie kritizována. Zčásti neprávem, neboť ve zdravotnictví kompetence nemá, narozdíl od obchodu a vědeckého výzkumu. Reakce EU bude záležet nejen na Bruselu, ale i na členských státech. Evropská solidarita je zatím silná, jak ukázala vzájemná repatriace občanů či péče o pacienty z přetížených zemí.
EU je prý skvělá organizace do slunce, ale mizerná do deště. Churchillova hláška o dobré krizi každopádně platí i pro EU. Historicky se evropská integrace potácí od jedné krize k druhé. Každá krize ji přitom posune dopředu, nikoliv vzad. „Když jedete na kole, musíte stále šlapat, abyste nespadli“. A tak ambiciózní a dosud neprůchozí návrhy, jako společně zajištěné eurobondy, se po pandemii mohou stát realitou.
Rozpad EU by byl ranou nejen pro starý kontinent, ale i globální politiku. V době amerického ústupu a čínského nástupu, zůstává EU oporou mezinárodního řádu, založeného na pravidlech a solidaritě. Akorát potřebuje lépe zkombinovat tzv. soft a hard power do chytré moci (smart power). EU se musí naučit jednat s partnery, se kterými má společné zájmy, i když ne nutně hodnoty.
Koronavirus v internetovém vyhledávání předběhl i počasí.
Šance č. 3: Angažovanost veřejnosti a korporací. Státy v době války přijímají opatření, která by v době míru neprošla – zákaz vycházení, sledování mobilů, znárodňování firem. Moc států posílí, ovšem ani společnost není bezmocná. Když vlády nedokázaly zajistit dostatek roušek, začaly si je lidé šít sami. Chytrá řešení nepřicházela jen z krizových štábů, ale i od akademiků a podnikatelů.
Mezinárodní organizace zůstanou seskupením suverénních národních států. Ovšem stále více budou muset brát v úvahu hlasy ostatních stakeholderů: nevládních organizací, soukromých firem, univerzit, měst i vlivných jednotlivců. Tyto hlasy budou stále častěji zaznívat na internetu a sociálních sítích. Vedle multilateralizmu se budeme muset naučit další krkolomné slovo: multistakeholderismus.
Digitální OSN, akceschopná EU a angažovaná společnost jsou naděje pro budoucnost mezinárodní spolupráce. Pandemie koronaviru ukazuje jejich potenciál, ale také vyzkouší jejich slabiny. Pokud mezinárodní diplomacie zachytí nástup digitalizace a dokáže zapojit nestátní aktéry, vypořádá se nejen s touto pandemií, ale i s chudobou a dalšími globálními výzvami. Česká republika jako člen EU a OSN v tom může sehrát důležitou roli.