COVID nese číslovku 19, protože byl oznámen poslední den roku 2019. Tím hroznou nálepku sejmul z roku 2020, i když právě on zůstane v našich vzpomínkách jako „annus horribilis“. Na Světovou zdravotnickou organizaci se snášela kritika, zčásti oprávněná, zčásti nikoliv. Na přelomu roku svitla naděje. Začalo očkování a reforma WHO, aby svět byl nejen imunní proti koronaviru, ale také lépe připravený čelit podobným krizím v budoucnu. Pojďme se za uplynulým rokem ohlédnout z pohledu Světové zdravotnické organizace (WHO).
Panel proti pandemiím
Mezinárodní zdravotní předpisy byly naposledy revidovány v roce 2005.
Čínská kancelář WHO oznámila případy nové pneumonie ve Wuhanu 31. prosince 2019. Ve stejný den centrála WHO obdržela varovný email z Taiwanu. Náhoda? Chronologii událostí a přiměřenost reakce WHO na pandemii má objasnit nezávislá evaluace. Provádí ji mezinárodní panel, který není složen z auditorů, jako spíše zasloužilých politiků. Patří k nim bývalá novozélandská premiérka Helen Clark, bývalý britský zaminir David Miliband nebo bývalý mexický prezident Ernesto Zedillo. Ten je skutečným veteránem, neboť za posledních 20 let byl členem snad všech možných komisí a panelů, které byly ustaveny.
Závěry panelu očekáváme v květnu 2021 a vzhledem ke složení panelistů půjde spíše o politická doporučení. Techničtější záběr má výbor pro revizi Mezinárodních zdravotních předpisů (IHR). Ten se například zabývá otázkou, zda by vyhlašování zdravotní krize mezinárodního významu nemělo být odstupňované, či zda by WHO neměla oddělit doporučení pro cestování od doporučení pro obchod. Některé země upozorňují, že změna IHR by vyžadovala změnu mezinárodní smlouvy, což trvá několik let. Do toho vnesl zmatek předseda Evropské rady Charles Michel, který navrhl zcela novou mezinárodní smlouvu proti pandemiím.
Zvířecí virus
Nejpravděpodobnějším původcem COVID-19 jsou netopýři.
Kromě evaluace a revize IHR je třetím klíčovým procesem vyšetření původu viru. WHO spustila studii ve spolupráci s Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE). Přestože kolují alternativní teorie, WHO stále předpokládá, že virus začal v Číně a pochází ze zvířete. V první polovině ledna 2021 vycestuje tým deseti mezinárodních expertů na misi do Číny. Někdo se ptá, co tam po takové době v dezinfikovaných místech můžou najít?
Ostatní země zdůrazňují, aby mise byla transparentní a založená na vědeckých faktech. První misi expertů WHO do Číny v únoru 2020 vedl dr. Bruce Aylward. Po návratu prohlásil: „Čína má nejlepší zdravotnictví na světě a kdybych dostal COVID, chtěl bych se léčit v Číně“. Ten samý dr. Aylward dnes koordinuje ACT Akcelerátor, jehož cílem je vybrat 33 miliard dolarů na urychlení testů, léků a vakcín proti COVID-19.
Akcelerátor peněz
ACT Akcelerátor je partnerstvím řady zdravotních organizací.
Právě ACT Akcelerátor se stal nejviditelnějším úspěchem uplynulého roku. Nevznikl ani tak z popudu WHO, jako spíše státníků, podnikatelů a soukromých entit. Patřila k nim Globální aliance pro očkování (GAVI), Nadace manželů Gatesových či předsedkyně Evropské komise von der Leyen. Dnes se k akcelerátoru hlásí i WHO, což je dobře, protože může Akcelerátoru zaručit legitimitu. Zní to divně, ale oproti sídlům farmaceutických firem v New Jersey je ženevská WHO zárukou transparentnosti.
O co je myšlenka Akcelerátoru jednodušší, o to je dražší. Proč vývoj léků a vakcín trvá obvykle 10-15 let? Proč na některé smrtelné nemoci dosud neexistují žádné vakcíny? Proč farmaceutické firmy raději vyvíjejí léky proti bolesti hlavy a vysokému tlaku? Lídři si uvědomili, že svět nemůže čekat 10-15 let na vakcínu proti COVID-19. Proto spojili hlavy (a své zájmy) a stvořili Akcelerátor. Zaručili farmaceutickým firmám odbyt, a to i v případě neúspěchu, čímž snížili investiční riziko. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Za rok máme hned pět vakcín, které prošly třetí fází klinických testů. Kéž by to šlo stejně rychle u malárie a dalších nemocí.
Jak na COVID-19 vydělat?
Dohoda TRIPS byla podepsána v roce 1994 v Marakéši.
Ukázalo se, že s dostatkem peněz a technologie není těžké vakcínu vyvinout. Skutečná zkouška multilateralizmu přichází při distribuci vakcín. Farmaceutické firmy, které vakcíny vyvíjejí, nejsou nutně ty samé, které dokážou vyrobit dávky v požadované kvantitě. V prvním roce se vyrobí pouze 2-3 miliard dávek. To stačí pokrýt nejzranitelnější části populace, ale nebude to dost pro všechny. Pro celý svět by bylo třeba 15-20 miliard dávek, neboť většina vakcín je dvoudávkových a imunita nemusí být celoživotní, takže očkování bude třeba po čase opakovat.
Šanci zbystřily firmy, které vyrábějí generické kopie léků a vakcín. Jak se však dostat k patentům na nové vakcíny, jejichž právní ochrana trvá desítky let? Proto Indie a JAR navrhly výjimku (tzv. waiver) z ochrany duševního vlastnictví v rámci dohody TRIPS Světové obchodní organizace. To by generickým firmám umožnilo vyrábět levné kopie vakcín v masivním množství. Nejvíce generických firem sídlí právě v Indii. Proti waiveru se staví západní země, podle kterých dohoda TRIPS umožňuje dostatečnou flexibilitu a narušení patentových práv by ohrozilo budoucí výzkum.
Na druhou stranu lze COVID-19 považovat za výjimku, neboť do Akcelerátoru nalily peníze hlavně vlády. Proto rozvojové země a nevládní organizace Oxfam a Lékaři bez hranic prosazují koncept, že vakcína proti COVID-19 má být „globálním veřejným statkem“. Jinými slovy, má být zadarmo a pro všechny. Že tržní přístup funguje, prokázala společnost Serum Institue of India (SII), když se dohodla s AstraZeneca na výrobě jejich vakcíny. Indická vláda prý nedávno chtěla SII zakázat vývoz vakcín, i když to následně vyvrátila.
První byla vakcína od AstraZeneca ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou.
Vakcínová diplomacie vs. nacionalizmus
COVAX umožní nákup a distribuci vakcín i do 92 nejchudších zemí světa.
Vakcínovému nacionalizmu na chvíli propadla i Evropská unie. Když čtveřice evropských zemí (Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko) zformovala „inkluzivní vakcínovou alianci“, zavládlo v Bruselu pozdvižení. Evropská komise spěšně rozšířila čtyřčlennou alianci na celou sedmadvacítku a vytvořila unijní mechanizmus na nákup vakcín. Evropská solidarita byla zachráněna, ovšem na úkor globálního řešení. Amerika a Evropa si vakcíny nakupovaly samy a Rusko mělo svoji vakcínu Sputnik V. Kdo se však postaral o vakcíny pro zbylých 180 zemí světa?
S inovativním řešením přišla GAVI. Aliance pro očkování nakupuje vakcíny za peníze bohatých zemí a distribuuje je v chudých zemích. V případě COVID-19 navíc nabídla možnost nákupu i samoplátcům z bohatých zemí, čímž rozšířila trh. A tak se do COVAX Facility zapojilo Japonsko, Kanada, Austrálie, Korea, Singapur, Švýcarsko, Norsko a další země. Chyběly „pouze“ USA, EU, Rusko a Čína. Evropská unie svůj hřích napravila darem 500 milionů EUR na nákup vakcín pro chudé země. V roce 2021 budeme sledovat, zda do COVAX přispěje i nová administrativa USA.
GAVI zatím nakoupila 2 miliard dávek vakcín, z toho 1,3 miliardy pro chudé země a 700 milionů pro samoplátce. Jejich distribuce do chudých zemí však potrvá několik týdnů (při indickém zákazu exportu by trvala měsíce), zatímco v Evropě a USA již očkování začalo. To pouští špatné světlo na státníky, kteří se chvástali, že zajistí rovný přístup k vakcíně pro všechny. Některé evropské země zřejmě nakoupily víc vakcín, než v první fázi potřebují, proto uvažují o darování přebytečných vakcín rozvojovým zemím (skrze COVAX). Rusko a Čína cítí šanci, jak svoje vakcíny nabídnout rozvojovým zemím dříve, než COVAX.
Kdo rychle dává, dvakrát dává
WHO distribuovala pomoc nejev v Africe, ale např. i na Ukrajině.
Co se WHO nesporně podařilo, byla rychlá a rázná mobilizace humanitární pomoci pro méně vyspělé země. WHO byla první agenturou OSN, která již začátkem února 2020 vydala plán pomoci při přípravě a reakci zemí na COVID-19. Tento plán byl později začleněn do Globálního humanitárního plánu OSN, což zajistilo koordinaci s ostatními humanitárními agenturami OSN. Česko se na pomoci skrze WHO podílelo příspěvkem ve výši 6 milionů Kč.
Černé scénáře o nekontrolovaném šíření viru v Africe a uprchlických táborech se nepotvrdily. Možná proto, že je tam mladší populace a polovina lidí žije v odlehlejších venkovských oblastech. Zda na tom měla přímý vliv i intervence WHO, nebo šlo spíše o vítané přilepšení zdravotním systémům chudých zemí, není až tak důležité. Fungující zdravotní systémy jsou totiž nejlepší prevencí jakékoliv zdravotní hrozby, a tak má pomoc smysl.
Spokojenost afrických ministrů je oporou pro šéfa WHO Tedrose, neboť rozvojové země tvoří většinu členů WHO. Tedrosovo funkční období skončí v půlce roku 2022, takže již na podzim 2021 začne kampaň pro volbu (staro)nového generálního ředitele. Hodně bude záležet, jak kriticky pro WHO vyzní závěry nezávislého panelu. Jednou ze spolupředsedkyň Tedros jmenoval bývalou liberijskou prezidentku Ellen Johnson Sirleaf. Příznivější pohled může očekávat i od nového správce Bílého domu, i když důraz USA na efektivnost WHO jen tak nezmizí s odchodem prezidenta Trumpa.
Digitální očkovací pasy
První aerolinky již testují digitální očkovací pasy.
Než bude proočkováno 7 miliard lidí a zafunguje globální imunita, bude třeba vyřešit otázku „digitálních očkovacích pasů“. Každý asi zná žlutý očkovací průkaz WHO, jehož záznam o očkování proti žluté zimnici je stále podmínkou vstupu do mnoha zemí světa. WHO na podzim 2020 zadala Estonsku projekt digitalizace žlutých pasů. WHO také spolupracuje s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Pokud si však nepospíší, přijde řešení odjinud. Dost možná z druhé strany ženevského jezera, kde sídlí Světové ekonomické fórum (WEF). Jeho mobilní aplikaci CommonPass na bází QR kódu již testuje několik aerolinek.
Digitální pasy, ochrana patentů, vakcínová diplomacie, návrat USA do WHO, vyšetření zdroje viru, výsledky evaluace, kandidatury na ředitele – to jsou jen některé z výzev, před kterými WHO stojí v roce 2021. Oproti minulému roku, kdy spíše reagovala na vývoj událostí, má WHO plán jak virus zkrotit, či se jeho zkrocení přiblížit. WHO sice není úplně nejdynamičtější organizací, ale přitahuje kolem sebe celou globální zdravotnickou komunitu. Ať chceme nebo ne, WHO zůstane středem boje a nakonec i vítězství nad pandemií.