Pokles cen komodit, vzestup islámského extrémizmu, sucho způsobené El Niněm – to jsou jen některé události, které v roce 2015 ovlivnily rozvojové země. Ale přišly také pozitivní zprávy, ať již z velkých konferencí OSN nebo z úst zakladatele Facebooku. Ředitel ČRA Michal Kaplan se ohlíží za uplynulým rokem a konstatuje, že i díky zahraniční rozvojové spolupráci můžeme do roku následujícího hledět s mírným optimismem.
Smíšené zprávy z rozvojového světa
Právě končící rok 2015 přinesl pro rozvojový svět smíšené zprávy. Středně vyspělé země na čele s Čínou zpomalily své tempo. Některé, jako Brazílie, se dokonce dostaly do červených čísel. Avizované zvýšení úrokových sazeb v USA (ke kterému skutečně v závěru roku došlo) vysálo investice z nastupujících ekonomik a zkrátilo kurzy jejich měn. Centrální banky těchto zemí tak stojí před dilematem, zda následovat restriktivní politiku FEDu a držet své měny i za cenu zpomalení vlastní ekonomiky.
Dokonce i sebevědomí kapitáni čínské ekonomiky propadli panice, když se v létě snažili zastavit prudký propad na burze. Nižší poptávka Číny po nerostných surovinách jako domino zasáhla chudé země, které jsou na jejich vývozu závislé. K nim patří i některé partnerské země pro rozvojovou spolupráci ČR, jako je Zambie či Mongolsko. Není divu, že mongolská vláda ukončila dlouholeté spory s investory a v prosinci 2015 podepsala několikamilardovou dohodu s těžařskou společností Rio Tinto.
V červenci jsme si připomněli 30 let od koncertu Live Aid, který nevídaným způsobem mobilizoval světovou veřejnost na pomoc hladomorem strádané Etiopii. Je smutně symbolické, že v závěru roku 2015 se na stránky médií opět dostal problém sucha a hladu v Etiopii, tentokrát připisovaný fenoménu El Niňo. Česká vláda zareagovala rychle a z prostředků České rozvojové agentury poslala jako jeden z prvních dárců pomoc Etiopii prostřednictví Světového potravinového programu.
Globalizovaný svět je stále menší
Vzestup Islámského státu, nekončící válka v Sýrii, sektářské násilí v Iráku a Jemenu, rozpad státu v Libyi, návrat moci Talibanu v Afghánistánu, útoky al-Šabáb v Somálsku a Keni – to vše jsme v roce 2015 zažili. A nezažili jsme to pouze vzdáleně v televizi, ale i tváří v tvář vlně uprchlíků a migrantů, která zaplavila Evropu. Globalizovaný svět je stále menší a nelze se před ním schovat za zeď. Krutou připomínkou bylo zabití devíti místních spolupracovníků Člověka v tísni v severním Afghánistánu i rozhodnutí organizace po nezbytných úpravách ve své práci v pokračovat.
Nicméně rozvojový svět v roce 2015 nebyl pouze poslem špatných zpráv. Epidemie eboly ve třech západoafrických zemích byla i za pomoci dárců úspěšně zvládnuta. Světová zdravotnická organizace v srpnu prohlásila, že za poslední rok nebyl v Africe zaznamenán žádný nový případ obrny. Díky novým lékům a postupům byl zaznamenán nevídaný pokrok v boji proti AIDS, malárii a tuberkulóze.
Po mnohaletém úsilí byl Mozambik prohlášen za vyčištěný od všech min. Nepál se vzpamatoval z tragického zemětřesení i díky koordinované mezinárodní pomoci. Chytré technické řešení zaručilo férové volby v nejlidnatější africké zemi – Nigérie tak dostala kompetentního prezidenta, který zadržel Boko Haram na severovýchodě země. Svobodné volby se konaly také na Srí Lance, ve Venezuele a Myanmar (Barmě), kde všude po dlouhé době zvítězila opozice.
Konferenční rétorika versus opravdová akce
Měřeno počtem velkých konferencí a velkých slov státníků, zdál by se rok 2015 pro mezinárodní rozvoj opravdu přelomový. V září v New Yorku přijalo 196 států OSN nové Cíle udržitelného rozvoje, které vytyčují rozvojovou agendu do roku 2030. A v prosinci na konferenci COP21 v Paříži se svět dohodl na zastavení růstu emisí v druhé polovině století, aby se globální oteplování udrželo pod 2 stupni Celsia oproti předindustriální éře.
Pochybovači však namítnou, že mezi rétorikou a akcí je ještě velká mezera. Může soubor nesouměřitelných dobrovolných závazků jednotlivých států opravdu vést ke globální redukci emisí uhlíku? Stačí proklamace o bezuhlíkové ekonomice na to, aby byznys a investoři změnili reálné uvažování? Nejsou cíle udržitelného rozvoje čítající 196 indikátorů příliš komplexní? A kde se na jejich splnění najdou zdroje?
Je zřejmé, že rozvojová pomoc sama o sobě nestačí. Nedávné prohlášení Marka Zuckerberga, že 99% svého majetku věnuje na zahraniční charitu, je povzbudivé. Nicméně oficiální vládní pomoc je stále potřebná. Kromě potvrzení závazku bohatých zemí věnovat 0,7 HDP na rozvojovou pomoc, vyzvalo OSN konkrétně ke zvýšení humanitární pomoci na 20 miliard dolarů ročně a k pomoci chudým zemím adaptovat se na změny klimatu ve výši 100 miliard ročně do roku 2020.
Reakce vyspělých zemí jsou různé. Na jedné straně vyniká Velká Británie, která si závazek 0,7% HDP v březnu 2015 dokonce uzákonila. Na druhé straně Švédsko a další donoři krátí zahraniční pomoc až o 30% a přesouvají ji na domácí potřeby s integrací uprchlíků (byť i tyto náklady jsou částečně započitatelné jako rozvojová pomoc).
Pozitivní vyhlídky pro českou pomoc světu
Pozitivní zprávy zazněly i na domácí scéně. Česká republika reagovala na uprchlickou krizi nikoliv přesměrováním stávajících aktivit, nýbrž dodatečnými prostředky. Jelikož se předpověď o tisících běženců na území ČR ukázaly jako liché, byly prostředky rozumně investovány zejména na pomoc tranzitním a zdrojovým zemím, např. pomoc uprchlickému táboru v jordánském Zatárí.
Na prosincovém setkání nejvyšších ústavních činitelé ČR zaznělo: „Je třeba zastavit dlouhodobě klesající výdaje na rozvojové a humanitární aktivity. Je v zájmu i v možnostech ČR, vyspělé demokratické země s vysokým hospodářským růstem, podílet se na stabilizaci vybraných zemí rozvojového světa”. Ústavní činitelé potvrdili, že rozvojová politika představuje účinný nástroj stabilizace vybraných zdrojových zemí migrace, a dodali: „Pro efektivní a účelné vynakládání těchto prostředků je rovněž nutné posílit personální a administrativní kapacity”.
Ministerstvo zahraničních věcí a Česká rozvojová agentura chtějí být na tyto výzvy připraveni.Proto v listopadu 2015 předložily vládě Střednědobou vizi posilování kapacit České rozvojové agentury. Agentura bude personálně posílena a pracovníci ČRA budou postupně vysíláni do prioritních partnerských zemí. Vláda rovněž přezkoumá legislativní podmínky pro poskytování zahraniční rozvojové spolupráce.
Jsme tedy připraveni čelit budoucím výzvám a do roku 2016 vzhlížíme nikoliv s obavami, ale s mírným optimizmem. Neboť někdo moudrý před námi prohlásil: „To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach”. Přeji Vám proto mnoho štěstí v roce 2016.