Na ženevském autosalónu už nebudou krásná auta doprovázet krásné modelky. Jedná se o další reakci na celosvětovou kampaň #MeToo. Celé to začalo ve výstředním prostředí hollywoodských producentů a hereček to začalo. Mezitím se vlna odhalování harassmentu přelila i do serióznějších oborů. Dokonce se nevyhýbá ani organizacím, jejímž smyslem je udělat svět lepším místem. O církvi ani nemluvě. Celý charitativní sektor zachvátila panika, když vyšly najevo sexuální skandály v nevládní organizaci Oxfam.
Oxfam v roce 2011 pomáhal na Haiti, které bylo postižené ničivým zemětřesením. Někteří jeho zaměstnanci využívali místní prostitutky. Trvalo 7 let, než to vyšlo najevo. Kampaň #MeToo v tom určitě sehrála pozitivní roli. Několik představitelů Oxfam rezignovalo a organizace ztratila 7 tisíc pravidelných dárců. Od charitativní organizace se začaly odvracet i známé tváře, jako herečka Minnie Driver, která s ní spolupracovala na osvětové kampani.
Organizace Oxfam pomáhala i na Haiti.
Oxfam je nevládní organizace, které prostě můžete přestat posílat peníze. Jak ale čelit sexuálnímu skandálu, který propukne v hlavní mezinárodní organizaci na světě? Ano, mluvíme o Organizaci spojených národů a jejích agenturách. Dosud se šuškalo pouze o pár skandálech modrých přileb, které byly spíše zlehčovány. Koneckonců šlo o většinou mužské příslušníky armády, kteří byly posláni daleko od domova a pracovaly ve stresujících podmínkách.
Vojáci a humanitární pracovníci pomáhají nejvíce ohroženým a zranitelným skupinám obyvatel. K tomu ale potřebují získat důvěru místních komunit a lidí, kterým pomáhají. Někdy je těžké odolat pokušení, a to z obou stran. Bohatí cizinci se objeví a za pár měsíců zase zmizí. Přitom se ohánějí balíky peněz, bydlí v nejlepších čtvrtích a jezdí moderními auty. Pro řadu místních obyvatel se mohou stát lákavým zdrojem, jak si svůj život trochu přilepšit. O to přísnější by měla být pravidla pro zaměstnance OSN. Šéf humanitární pomoci OSN a šéf Mezinárodní organizace pro migraci přispěchali s oznámením o pravidlu nulové tolerance. Jakýkoliv prohřešek musí znamenat okamžitou ztrátu místa. Odpovědnost musí nést nejen hříšník, ale i jeho nadřízení, pokud ho kryjí.
Vztah mezi pracovníky OSN a jejich klienty v chudých zemích je specifický. Jak jsou na tom ale agentury OSN, pokud jde o sexuální harassment mezi manažery a podřízenými? Vždyť OSN je obrovská hierarchická organizace, ve které panuje konkurenční prostředí a každý kariérní postup znamená tisícidolarové přilepšení platu. Jak složité je prosadit jednotný kodex chování v organizaci, jejíž zaměstnanci pocházejí z různých regionů světa? Kdo cestoval ví, že třeba v Latinské Americe mají trochu vřelejší chápání fyzického kontaktu, než například ve Východní Asii.
Frank La Rue je původem z Guatemaly a působil jako náměstek generální ředitelky UNESCO. Luiz Loures je původem z Brazílie a působil jako zástupce výkonného ředitele UNAIDS. Oba již své seniorní posty ztratili v důsledku sexuálního obvinění od svých zaměstnankyň. Ale abychom si nezasedli jen na Latinoameričany. Mick Lorentsen je Brit, který byl kvůli harassmentu postaven mimo službu, když působil jako ředitel Světového potravinového programu v Afghánistánu. Zdá se, že sexuální obtěžování v OSN se netýká jen pár jednotlivců.
S programem UNAIDS spolupracuje i Victoria Beckham.
Zvlášť rozpačitá je kauza pro UNAIDS, který je společným programem 11 agentur OSN na boj proti HIV/AIDS. Úspěch v boji proti této chorobě závisí na osvětě o bezpečném sexuálním styku. Dosud byl UNAIDS v mnohém dáván za vzor. Podíl žen-manažerek se zvýšil z 27% na 48%. Gunilla Carsson, bývalá švédská ministryně pro rozvoj, se stala zástupkyní šéfa UNAIDS. Přístup k antiretroviální léčbě 60% z celkem 37 milionů HIV pozitivních osob. Ovšem řada zranitelných skupin, jako jsou homosexuálové, vězni či prostitutky, zůstává dál mimo.
Výkonný ředitel UNAIDS Michel Sidibé vyhlásil cíl nulové diskriminace v boji proti AIDS. Nyní je však na řadě nulová diskriminace uvnitř jeho organizace. Šéf UNAIDS sice zahájil interní vyšetřování kauzy, ale chvíli to vypadlo, že si Loures své místo udrží. Novináři zjistili, že UNAIDS zakázal zaměstnancům mluvit s médii. Zaměstnankyně byly údajně pobízeny, aby na Lourese napsaly pozitivní posudky. Podle novinářů se kauza otočila teprve tehdy, když organizace Code Blue poslala dopis generálnímu tajemníkovi OSN Guterrésovi.
UNAIDS zřídil 24 hodinovou linku důvěry a uspořádala anketu, podle které zažilo sexuální obtěžování 10% ze 427 respondentů. Přitom pouze dvě ženy to nahlásily. Luiz Loures odešel a na jeho místo bylo vypsáno výběrové řízení. Ať již se jeho nástupcem stane muž nebo žena, čeká UNAIDS cesta k očištění jména a získání důvěry veřejnosti i dárců. S nadsázkou lze říci, že na odvaze dvou žen v moderní ženevské kanceláři závisí i životy statisíců žen v chudých afrických chatrčích, které jsou koseny zákeřnou chorobou. V tom spočívá skutečná velikost #MeToo.