Světové ekonomické fórum (WEF) se tradičně koná koncem ledna v Davosu. Loni byl hvězdou summitu čínský prezident Si Ťin-pching a i letos se do alpského střediska sjede řada zajímavých hostů. Nechybí mezi nimi miláčkové globalizace jako kanadský premiér Trudeau či francouzský prezident Macron. Argentinský prezident Macri či předseda Afrického národního kongresu Ramaphosa zastoupí novou generaci lídrů rozvojových zemí. Alpy jsou zasypané sněhem a švýcarské orgány varovaly před lavinovým nebezpečím. Největší lavinou však nakonec může být účast prezidenta USA Donalda Trumpa.
Co lze od jeho účasti v Davosu čekat? Jednoduchá odpověď zní, že prezident Trump je prostě rád středem pozornosti a užívá si, když může zkazit večírek kosmopolitní smetánky. Vždyť jsou to přesně ty samé elity, proti kterým se v kampani vymezoval. Složitější odpověď však musí zvážit nejen to, co Trump říká na twitteru, ale také to, co skutečně dělá v úřadě. A zde je jeho bilance vyrovnanější.
Nová obchodní politika USA
Hlavním heslem Trumpovy kampaně bylo obnovit velikost Ameriky.
USA sice dusí odvolací orgán Světové obchodní organizace (WTO), když do něj nejmenují nové soudce, avšak frontální útok na multilaterální obchodní systém se zatím nekoná. Jistě, Trump odstoupil od Transpacifické dohody o volném obchodu, která nicméně v té době ještě nebyla dojednána. Důležitější zůstává Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA), kterou nevypověděl, pouze se jí snaží aktualizovat. Ani hrozby zrušení obchodní dohody s Jižní Koreou či uvalení cla na dovozy z Číny se nenaplnily. Trump pochopil že obě země potřebuje jako spojence tváří v tvář severokorejské raketové hrozbě.
Na WEF se to bude hemžit šéfy nadnárodních firem. Ti jistě ocení, že pod prezidentem Trumpem rostou akciové trhy a díky schválenému snížení daní jsou ekonomické vyhlídky nadějné. Mezinárodní měnový fond (IMF) nedávno aktualizoval výhled růstu světové ekonomiky na solidních 3,9% ročně. Ovšem finanční trhy zůstávají zranitelné a vykazují prvky přehřátí. Po dlouhé době jdou ceny ropy nahoru. Svět tak může brzo vstoupit do ekonomické recese s rekordně nízkými úrokovými sazbami, což centrálním bankám zúží manévrovací prostor.
Trumpova léčba šokem
Trumpovi nejsou globální summity cizí.
WEF nedávno zveřejnil zprávu, podle které za největší rizika pro globální ekonomiku považuje klimatickou změnu, kybernetické útoky a nerovnost uvnitř společností. Organizace spojených národů (OSN), která byla založena po druhé světové válce, na výzvy moderní doby hledá jen těžko odpověď. Už půldruhého století funguje Světová poštovní unie, ovšem na řešení kybernetické bezpečnosti a regulaci internetu žádná agentura OSN neexistuje. Všichni souhlasí, že multilaterální systém potřebuje zásadní reformu.
Když v září minulého roku promluvil ve Valném shromáždění OSN, zmínil Trump během svého projevu 6x slovo reforma a hned 21x slovo suverenita. Mezinárodní spolupráce založená na suverenitě národních států může ve 21. století znít jako protimluv. Vždyť řada multilaterálních institucí, jako Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, byla vytvořena právě proto, aby překonala limity národní suverenity. Dokud byly USA dominantní politickou, vojenskou a ekonomickou mocností, tak jim tyto instituce hrály do karet.
Názornou ukázkou je uplácení v zahraničí, které narozdíl od domácí korupce bylo překvapivě dlouho legální. Až v roce 1977 přijal americký Kongres příslušný zákon. USA tehdy opravdu byly první („America First“) a šly příkladem. Zároveň chápaly, že když se nepřidají britské, francouzské a japonské firmy, nebudou mít v zahraničním obchodu rovné podmínky. Proto USA využily svůj vliv na mezinárodní scéně, aby nakonec v OECD prosadily přijetí Úmluvy proti podplácení v zahraničních obchodních transakcích.
S nástupem Číny ale USA ztratily roli hegemona a máme multipolární systém. Mezinárodní měnový fond přijal v roce 2016 reformu, podle které bylo 6% hlasovacích kvót přesunuto z vyspělých evropských zemí k Číně a dalším nastupujícím ekonomikám. Přestože čínský prezident vloni v Davosu zaujal obhajobou globalizace, Čína zatím není připravena převzít úlohu jejího garanta. Když jde o práva, chová se jako velmoc, když přijde řada na závazky, považuje se stále za rozvojovou zemi. Jsou to stále USA, které platí 22% rozpočtu OSN a mají v reformě organizace hlavní slovo. Jakákoliv reforma však potřebuje silnou vizi.
Bezduchá národní suverenita
V Davosu se to jen hemží osobnostmi.
Komentátoři sice hovoří o „trumpismu“, ale ucelená Trumpova doktrína nejspíše neexistuje. Dosavadní prezidentovy kroky byly vedené spíše partikulárními zájmy. Chtěl bojovat proti migraci, proto vystoupil z Globálního migračního kompaktu. Chtěl pomoci ocelářům na Středozápadě, proto odstoupil od Pařížské klimatické dohody. Zdá se, že Trump bourá multilaterální systém, ale možná jen „resetuje“ šachovnici. Svět zatím jeho krokům příliš nerozumí a očekává rozhřešení. Dočkáme se tedy od prezidenta v Davosu velké vize?
Uvidíme. Každopádně „duch Davosu“ je natolik odolný, že ho jeden americký prezident nemůže vykolejit. Na forum se sjede přes dva tisíce účastníků. Nejen vládní činitelé, ale též podnikatelé, filantropové, akademici a média. Nevládní aktéři ovlivňují mezinárodní debatu stále hlasitěji. Ať už Trump vzývá národní suverenitu sebevíc, v dnešním světě je moc národních států rozředěná. Pravidla globalizace se mohou utvářet na lyžařských svazích Davosu stejně dobře, jako v temných místnostech paláců OSN. Zde je jen několik příkladů:
- Kalifornský guvernér Brown a bývalý starosta New Yorku Bloomberg založili iniciativu amerických států a měst, které navzdory Trumpovi dodržují závazky z klimatické dohody OSN.
- Bill Gates má v boji s globálními infekcemi neméně silný hlas, jako šéf Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros, který na sebe upozornil nepovedeným jmenováním Mugabeho vyslancem dobré vůle.
- Originální myšlenka na vznik ženevské digitální konvence nevzešla z byrokracie OSN, nýbrž od šéfa Microsoftu Satya Nadelly.
- Herečka Cate Blanchett dokáže upozorňovat na humanitární potřeby uprchlíků neméně vášnivě, jako vysoký komisař OSN pro uprchlíky Grandi.
- Šéf WTO Azevedo se může snažit sebevíc přesvědčit o výhodách volného obchodu, ale nakonec to byl šéf Alibaba Jack Ma, který Trumpovi slíbil, že v USA vytvoří milion pracovních míst.
- Mark Zuckenberg ovlivňuje životy dvou miliardy lidí, kteří využívají facebook. To o sobě nemůže prohlásit ani indický premiér Modi, který bude letošní WEF zahajovat.
- Zakladatel WEF Klaus Schwab napsal knihu o čtvrté průmyslové revoluci, která se stala bestsellerem. Tím mj. udal agendu pro Mezinárodní organizaci práce (ILO), která dnes seriózně hovoří o „budoucnosti práce“.
Zkrátka, ať už do Davosu Trump přijede, či nikoliv, o zajímavé myšlenky nebude nouze. A lavina globalizace se nejspíš bude valit dál.